Jan. 26th, 2008

osyotr: (Default)

ЛАТИНСЬКА БАЙКА ПРО КОЗЕНЯ ТА ВОВКА-СОПIЛКАРЯ

FABULA DE HAEDO ЕТ LUPO TIBICINE
Reformata 1760-mo anno in ludo poetico Zacharpoli. Occasionem fabulae dederunt quidam discipuli prorsus invita, ut ajunt, Minerva discentes.

Перероблена на шкільних заняттях з поетики в Харкові в 1760 році. Привід до цієi байки дають деякі учні, що вчаться майже так, як каже прислів’я: проти волі Мінерви (не маючи покликання).

A grege parvulus Haedus erat cum sorte relictus
Exibit ex sylvis ecce repente Lupus!
Tentavit primo fugam. Мох versus ad hostem
Tergori inhasurum. Talia fat ei:
«Haud ignoro quidem, tibi jam me in vente futurum.
Atque necesse mori, sed miserere tamen
Attamen hoc unum moribundo cede roganti;
Nonnihil ut tibilis mi modulere prius,
Ducliter ut vitam concludam. Namque beari
Scis, cum ipse es sapiens, omnia fine bono».
Tum Lupus haec secum: «Nae stultus ego! Hactenus haud scivi.
Esse mihi dotem hanc». Incipit ergo statim.
Ast Haedus modulante Lupo curvare choreas
Artificem mulcens laude subinde novum.
Turbine cum citior circumstat utrumque molossum
Turba. Lupo calamos excutit atque Lupum
Cincedo omisso, simul stimulare choraulem
Incipiunt. Tandem saltat et ipse Lupus,
prima Melanchates in tegro vulnera ferit
Asbolus et Leucon arripuere simul
Collo. At Theridamas et Poemenis haesit in armo.
Latratu resonat aura serena nimis.
Cetera turba coit confertque in corpore dentes
Vulneribus desunt jam loca. At ille gemit
Ipsum se obiurgans: «Cur, pessime, Cantor haberi
Cum cocus es natus, tam bonus ambieras?
Nonne erat hoc satius condire Haedos et oves quam
Tractore illoto musica sarca manu?
Dignus es hac mercede». Canes in corpore rostris
Mersi dilacerant. Ecce corona Lupo.

Козля от стада осталось до бѣса.
Се ж и товариш бѣжит — Волк из лѣса,
Кинулось было с начала в утѣки.
Потом, ставши, так сказало Драпѣкѣ:
«Я знаю, что мнѣ нелзя минуть смерти
От твоих зубов. Но будь милосердими!
Здѣлай, молю тя, ту милость едину:
На флейтузѣ мнѣ заграй на кончину,
Чтоб моя мнѣ жизнь увѣнчалась мила.
Сам, мудрый, знаешь, что в концѣ вся сила...».
«Не знал я сего во мнѣ квалитета»
Волк себѣ мыслит... Потом минавета
Начал надувать, а плясать Козлятко,
Волка хвалами подмазуя гладко.
Вдруг юрта собак, как вихр, вкруг их стала.
Музиканту з рук и флейта упала.
Просто до Волка — сей, той щипнет, вкусит.
И сам капелмейстр плясать уже мусит.
Вдруг Черногривка хвать за поясницу,
А Жук с Бѣлком за горлову цѣвницу,
Кудлай да Гривко упялися в бедра.
Вопль раздается в долинах от ведра.
Еще ж наспѣл Хвост, сюда ж рыло пхает, —
Не дотолпятся. А он воздыхает:
«На что (сам себѣ) стал ты капелмейстром,
Проклятый, з роду родившись кохмейстром?
Не лучше ль козы справлять до росолу,
Неж заводити музиканску школу?
А! а! достойно!..» А собаки, рыла
Потопивши, рвут... И так смерть постигла.

AFFABULATIO
Tu nihil invita dices facies ve Minerva
Quae natura negat, scilicit illa fuge.
Si non es natus musis, fuge discere musas.
Heu! multos perdit fistula docta viros
paucos justa Parens musis natura creavit
Esse — ne vis felix? Sorte quiesce tua.

ПРИКАЗКА
Не ревнуй в том, что не данно от Бога.
Без Бога (знаешь) ни же до порога.
Аще не рожден — не суйся в науку.
Ах! Премного сих вѣчно пали в муку,
Не многих мати породила к школѣ.
Хочь ли быть щаслив? — будь сыт в своей долѣ.

Profile

osyotr: (Default)
osyotr

November 2011

S M T W T F S
   12345
678 910 1112
131415161718 19
202122232425 26
2728 29 30   

Style Credit

Expand Cut Tags

No cut tags
Page generated Aug. 25th, 2025 12:23 pm
Powered by Dreamwidth Studios